Na každém utkání se snažím najít něco pozitivního, něco, za co bych mohl hráče veřejně chválit. Naopak pokud nám něco nejde, tak je snaha si o tom promluvit uvnitř v kabině a věci zlepšit. V jarní části mám hodně důvodů, abych mohl něco, či někoho pochválit.  Bohužel, dnešní zápas s Neveklovem, si rozebereme spíše v kabině, než abych prezentoval své pocity zde na webu.

Z těch věcí, které mi dělají radost je především počet hráčů, kteří do mužstva patří. Těší mě jejich velmi dobrý přístup k tréninkům i k zápasům. Dnes jsme měli k dispozici celkem deset hráčů, což je asi rekord od začátku sezóny. Kde cítím zklamání je náš herní projev. Zpočátku byly naše zápasy lepší a lepší, minulý týden ve Zdislavicích už to nebylo ono, a dnes doma s Neveklovem to byl asi náš nejslabší výkon. Hold posvícení není každý den a k vítězstvím a úspěchům patří také prohry a neúspěchy, a to jsme si mohli ověřit i tento čtvrtek v zápase s Neveklovem.

I přes náš nepovedený výkon byla hra dlouho vyrovnaná, chvíli jsme vedli my, pak zase vstřelil pár gólů soupeř. Po 40 minutách byl stav nerozhodný 4:4. Na začátku třetí třetiny jsem změnil rozložení hráčů, neboť do té doby jsme střídali pravidelně cca po 7 minutách celé „čtyřky“. Do útoku jsem poslal dvojici Honzík Rublič a Šimon Hájek, kterým se v předešlých utkání celkem dařilo. Během chvilky jsme v zápase vedli 7:4. Ovšem v závěru utkání jsme udělali mnoho chyb, soupeř nejprve snížil, potom vyrovnal a v posledních minutkách dokonce otočil vítězství na svou stranu.

Zápis o utkání najdete zde: