Z pozice trenéra zažívám něco, co jsem doposud ve své trenérské práci nepoznal. Je to jakási bezmoc něco změnit, něco zlepšit. Naše hra, kterou předvádíme na turnaji zimní ligy v Praze na Šeberově, je z mého pohledu hodně podprůměrná, a nebojím se použít i slova, že někdy až ostudná. Bohužel čelíme složité době, kdy mladí hráči ztrácí zájem o sport, k tomu se přidávají různé zdravotní komplikace, karantény, lyžařské výcviky, různé rodinné důvody … apod., a výsledkem je že mužstvo téměř netrénuje, většina tréninků se ruší, neboť není koho trénovat, a práce kvalifikovaného trenéra fotbalu se mění v práci „telefonního operátora“, který pouze shání hráče na zápas. S tím samozřejmě souvisí i náš herní projev, neboť hráči se učí v tréninku, a samotný zápas nám dává jen zpětnou vazbu, na čem je ještě potřeba pracovat. Navíc složení týmu se každý týden značně mění a o nějaké koncepční práci zde nemůže být vůbec řeč.

Nicméně k samotnému fotbalu. Asi bych lhal sám sobě, pokud bych tvrdil, že špatně bylo úplně všechno. Naopak. V úvodu zápasu se nám několikrát povedlo šikovně rozehrát od vlastní branky, povedlo se nám několik chtěných kombinací, či sérií přihrávek, ale chybělo pokračování, a přechod do nějaké útočné akce. Z pohledu rozehrávky od brankaře, od stoperů, či od krajních obránců to byl jeden z těch lepších zápasů, co jsme na turnaji předvedli. Bohužel nás sráží laciné chyby a po jedné z nich jsme prohrávali 1:0. Pak jsme měli velkou šanci na vyrovnání, kterou jsme ale neproměnili, naopak po obrovské individuální chybě jsme krátce poté darovali soupeři gól na 2:0. Když už se rozhodčí chystal písknout konec prvního poločasu, tak ještě nechal rozehrát soupeře rohový kop. Centrovaný míč ovšem vlivem silného větru a drobnému podcenění gólmana skončil v naší síti. Poločasové skóre tak čítalo 3:0.

Druhý poločas jsme hráli po větru a naprostou většinu času se hrálo na soupeřově polovině. Nutno přiznat, že jsme nijak zvlášť nebezpeční nebyli a ani si nevzpomínám, že bychom si vytvořili nějakou vyloženou šanci. Problém jsem viděl v naší organizaci v obranné činnosti. V podstatě obránci hráli velmi daleko od sebe, stopeři se zapojovali do útočných akcí, a soupeř měl cestu k naší bráně zcela volnou. Po jedné brejkové akci zvýšily Čestlice na 4:0, i když v tomto případě bych spíše chválil hráče soupeře za rychlost a kvalitu provedení, než abych vytýkal chyby svým klukům. Ovšem pátý, a šestý gól byl opět z kategorie velmi laciných. Čestný úspěch v podobě našeho jediného gólu dal v závěru utkání Dominik Krygel.

Více foto ze zápasu najdete zde: https://eu.zonerama.com/rublic/Album/8118653