Zahrát si proti Spartě, či jinému TOP klubu České republiky, to by měl být svátek a čest pro každého hráče či trenéra. Bohužel ani takto atraktivní soupeř nesnížil naše starosti při skládání hráčského kádru. V této složité době se nám podařilo dát dohromady pouze deset zdravých hráčů, což jsme ale v danou chvíli považovali za velký úspěch. Ovšem ráno v den zápasu se další dva hráči omluvili a my na zápas dorazili pouze s osmi kluky, navíc bez brankáře.

Naštěstí trenéři soupeře měli pro naše problémy pochopení a souhlasili s tím, abych jako trenér nastoupil společně se svým týmem a zápas odchytal. Soupeři za toto vstřícné gesto velmi děkujeme.

Co se samotné hry týče, tak tady musím přiznat, že jsem byl po skončení utkání celkem spokojen. Holky hrály opravdu skvěle, a to nejen po technické, ale především po taktické stránce. Hru neustále otáčely od jedné lajny k druhé, držely balón, a nás nutili neustále běhat. Vytvořily si řadu šancí, z nichž některé proměnily. Naši hru stále sráží technické nedostatky. Bohužel chybujeme i v celkem jednoduchých situacích a máme problém udržet míč. Za celý zápas jsme si vytvořili asi jen dvě větší šance, tu první neproměnil Tomáš Vošický, a ve druhém poločase nezvládl finální fázi Dominik Krygel.

I když bylo vítězství dívek naprosto zasloužené, a mohlo skončit i vyšším rozdílem, tak přesto si myslím, že jsme v dvojnásobné početní nevýhodě ostudu neudělali a věřím, že tento přípravný zápas byl pro oba týmy přínosný.