Poslední den roku 2017 se od 13-ti hodin uskutečnil další, již tradiční ročník Silvestrovského fotbálku. Tentokrát se komentáře k odehranému utkání ujal František Presl. Fando Díky !!!
Poslední zápas v roce nechce nikdo prohrát
Neobvyklých jedenáct stupňů nad nulou, na pohled skvěle připravené hřiště a banda nespeckých hráčů. Tradiční silvestrovský zápas vypukl hodinu po obědě a nikdo jej nechtěl prohrát.
Vyhrát poslední zápas roku chce každý. I já. Ale také ti, s kterými jsem měl hrát a ti, které jsme měli porazit. Hráčí současné kádru obou tůmu dospělých, legendy klubu, mladé naděje a já, bývalý hráč nespeckého Sokolu. Rozcvičku a oblečení neradno v tomto prosincovém dni podcenit a i když bylo téměř jarní počasí, zavzpomínali jsme na doby, kdy jsme ještě jako kluci z přípravky nosívali do kopaček igelitové pytlíky. Podmáčené hřiště k tomu vybízelo a komickými situacemi se mohli přítomní diváci hlasitě zasmát.
Mančafty jsme si rozdělili jako kluci na plácku podle dvou kapitánů a šlo se na to. Hřiště se brzy změnilo v blátivé minové pole, které nekompromisně sestřelilo každého, kdo udělal rychlejší krok. Ale mému týmu to nepřinášelo zas těžké překážky, abychom nestřídali jednu líbivou akci za druhou. Kombinace na jeden dotek se zakončením do prázdné branky, náběhy za obranu a poctivé návraty po ztrátě míče, za které by se nestyděla ani česká repre. Podle loňských výkonů českého výběru by se hráči repre mohli i lecos přiučit. Přesnost zakončení, zakládání útoku do zatažené obrany a náročný represink, to vše jsme praktikovali v silvestrovském zápase a náš soupeř začal nabírat vodu do lodi. Rozuměj ztrátu ve skore.
Byť skore není rozhodující, nikdo nechtěl prohrát. Ale zvítězit může jen ten nejlepší a poslední den roku 2017 to byl tým, jehož součástí jsem byl i já. Děkuju spoluhráčům za přesné nahrávky a radost ze hry, kterou jsem po celou dobu zápasu cítil. A to jim přeju i do toho dalšího roku zakončeného osmnáctkou.
